Architektura petrifikuje převládající myšlenky a životní úroveň každé doby. Každá budova má svůj příběh. Co se však rychle mění, je pohled veřejnosti na architektonické památky v důsledku proměn politických a společenských systémů. Budovy mohou být pozdější generací povýšeny na ikony své doby nebo odsouzeny. Na architekturu socialistické éry ve východní Evropě je v současnosti nevyhnutelně pohlíženo s velkou mírou zaujatosti a předsudků. Od pádu železné opony v roce 1989 bylo mnoho budov z komunistické éry kompletně rekonstruováno a mnohé z nich byly zbourány bez ohledu na jejich architektonické kvality. Přestože architektura socialismu může sloužit jako připomínka lidského omylu a vede nás tak k sebereflexi, často ji raději ledabyle vymažeme, než abychom ji renovovali. Tito němí svědci naší nedávné minulosti tak rychle mizí. Jaká je realita a osud těchto relikvií v Číně?
